Zdravím z Bali a přeji veselý Halloween!

Jsem zpátky na Bali po úžasné cestě do Nepálu a Indie. Doufám, že už jste naladěni na halloweenskou vlnu – ano, ten strašidelný víkend je konečně tady! Tady na Bali to pojali po svém, v typickém balijském stylu. Dokonce i personál v mé oblíbené kavárně (kde zrovna píšu tyto řádky) je v kostýmech. Připomnělo mi to, že v ústředí AW se dnes do kostýmů převlékají i Rodrigo a britský tým – a vsadím se, že to vezmou mnohem velkolepěji! Halloween se zkrátka stal celosvětovou záležitostí.

Minulý týden jsem vám psal o mangu, mléčných koktejlech a celonočních večírcích v Gudžarátu.

Na Bali je alespoň klid. Hluk v Indii mě už přiváděl k šílenství. Když jsme ale dorazili do Alleppey v Kérale, myslel jsem, že došlo k nějakému omylu. Všude byl klid a mír. Auta netroubila, neozývala se žádná hlasitá hudba z festivalů. Potkával jsem jen tiché, rozvážné lidi a kolem se rozprostírala klidná scenérie oněch snových vodních cest, kterými je Kérala proslulá.

Tato oblast má také velký podíl na tom, co najdete před prahy domů po celém světě. Ta kokosová rohožka s nápisem „Welcome Home“ (Vítejte doma) mohla klidně vzniknout právě tady. Desítky továren v okolí Alleppey zpracovávají kokosová vlákna na miliony rohožek. A my jsme se sem vydali, abychom o tom zjistili víc.

Zvláštní náhoda u čerpací stanice

Naplánovali jsme si návštěvu továrny, jejíž výrobky nás zaujaly na veletrhu v Dillí, a zároveň jsme měli v úmyslu se během cesty po okolí trochu porozhlédnout.

K prvnímu takovému průzkumu došlo ještě předtím, než jsme vůbec dorazili do hotelu.

Během dvouhodinové cesty z letiště v Kóčinu, po rozestavěné placené silnici, která už na pohled volala po opravách, jsme zastavili u čerpací stanice. Pan Chatterjee si odskočil na rychlou cigaretu.

Jeden z řidičů, který právě tankoval, si ho všiml, stáhl okénko a zamával: „Dobrý den! Já vás znám. Pamatujete si na mě?“

Pan Chatterjee je na veletrhu v Dillí poměrně nepřehlédnutelnou postavou. Je vysoký a má výrazný účes – v davu se zkrátka neztratí. Ukázalo se, že oním mužem je pan Shali, obchodní manažer továrny na výrobu rohoží z kokosových vláken, která se shodou okolností nacházela jen pár minut od našeho hotelu. A tak jsme rázem měli domluvenou návštěvu dalšího podniku. Někdo k navazování obchodních kontaktů využívá profesní sítě, my k tomu používáme toalety na čerpacích stanicích.

S panem Shalim jsme se sblížili docela rychle. I když možná tomu trochu pomohlo i místní palmové víno – ale o tom až za chvíli.

Kokosové ořechy, důmyslné stroje a velmi tichý šéf

Továrny na nás udělaly velký dojem. Jde sice o tradiční odvětví s dlouhou historií, které se však dokáže přizpůsobit moderní době.

Pan Shali nás provedl celým areálem budov, které vznikaly v průběhu několika generací. V jedné z nich stály obrovské staré tkalcovské stavy – vyrobené už ve 40. letech minulého století, ale stále v plném provozu. V další budově vyráběly moderní stroje gumové podklady pro rohože. Jinde se zase pomocí sítotisku a barevných bavlněných vláken dodávala výrobkům jejich finální podoba.

A pak tu byl provaznický sklad.

Představte si budovu dlouhou jako kriketové hřiště, kterou procházely kolejnice a v níž se téměř po celé délce táhla lana z kokosových vláken. Vlákna se stáčela a proplétala pomocí důmyslných, až bizarních mechanismů, načež se dva muži s vozíkem vydali po kolejích vpřed – v dramatickém, rychlém finiši. Hotové lano se pak navíjelo na obrovské cívky.

Nedokázal bych sice vysvětlit, jak ty stroje fungují, ale klidně bych je mohl pozorovat celé odpoledne.

Celý areál byl jedním velkým, rušným mraveništěm. Pracuje tu zhruba 300 lidí a pracovní podmínky vypadaly na první pohled skvěle. Všichni, na koho jsme narazili, působili přátelsky a vesele.

Během prohlídky jsem si všiml mladého muže, který nás z dálky tiše pozoroval.

Chatterjee, který se chtěl trochu předvést, ho požádal, aby nás vyfotil s panem Shalim. Když bylo hotovo, mávl na něj, ať jde zase pryč. Později, v jiné hale – kde jsme si prohlíželi působivé hydraulické lisy sloužící k ražbě rohoží – se onen mladík objevil znovu. Tiše přihlížel a téměř splýval se stíny.

Nenápadně jsem k němu přistoupil.

„Vy jste tu šéf, že?“

Usmál se a přikývl; v očích mu přitom zajiskřilo pobavením.

Byl to Hari, syn majitele a zástupce třetí generace v tomto rodinném podniku.

Když Chatterjee zjistil, že celou dobu uděloval pokyny budoucímu vedení firmy, úplně se začervenal. Hari se přitom z celé situace náramně bavil.

A pak někdo nadhodil téma „toddy“…

Po prohlídce, návštěvě předváděcí místnosti a obchodních jednáních se nás pan Shali s Harim zeptali, zda bychom nechtěli vidět ještě něco místního. Chatterjee chtěl navštívit pláž. Kérala je sice proslulá svými vnitrozemskými vodními cestami, ale najdete tu i dlouhé písečné pláže – a nás zajímalo, jak si vedou v porovnání s těmi v Góě.

Já měl v hlavě ještě jeden malý kulturní výlet. Na rozdíl od Gudžarátu není Kérala státem, kde by platila prohibice. Přesto bylo v okolí našeho ubytování barů jako šafránu. Vzpomněl jsem si, že jsem četl o místních podnicích zvaných „toddy shops“, kde podávají kallu – palmové víno neboli toddy. Co kdybychom se cestou v jednom z nich zastavili?

A tak jsme se ocitli na blátivém parkovišti, za nímž stála skupinka prostých chýší. Uvnitř jen jednoduché stoly a omlácené plastové židle. Posadili jsme se a já přemýšlel, do čeho jsem nás to vlastně uvrtal.

Přišel starší pán, bohatě potetovaný a s notně prořídlým chrupem; v rukou nesl sklenice, jejichž čistota byla přinejmenším pochybná, a hliněný džbán s kalnou bílou tekutinou.

Pan Shali začal rozlévat. Dokonce i Chatterjee se tvářil skepticky. „Tohle pít nebudu.“

Mouchy však projevovaly o poznání větší nadšení.

Pan Shali, který sám nepije a je vegetarián, nás ujistil, že je to naprosto běžná záležitost. Vysvětlil nám, že onen nápoj – zvaný „toddy“ – vzniká ze šťávy kokosových palem; nejedná se tedy o kokosovou vodu, kterou najdeme uvnitř ořechů. Šťáva se ze stromů sbírá a přirozeně kvasí, takže z ranní čerstvé tekutiny se do odpoledne stane něco o poznání zajímavějšího.

Ochutnali jsme. Vlastně… nebylo to špatné. Trochu jako kokosová limonáda, která na jazyku jemně perlí.

Náš hostitel se vrátil s talíři plnými kaše z manioku a kari s krevetami. Přiletěly další mouchy, aby si oběd prohlédly.

Dopili jsme a s obnoveným elánem vyrazili na pláž.

Návštěva pláže v mírně podroušeném stavu

Pláž byla nádherná. Dlouhé pásy písku, úžasně nedotčené komercí – a nikde ani jedno lehátko. Vůbec to nepřipomínalo pláže v Goi, jak jsme si je představovali.

Pan Shali byl zjevně toho názoru, že je to jedině dobře.

V mírně podroušeném stavu jsme si na písku pořizovali selfie s našimi novými přáteli. Od náhodného setkání na čerpací stanici přes závody v přetahování lanem z kokosových vláken a „tajného šéfa“ až po džbán s kalným obsahem v jedné chýši – na jeden den v branži s rohožkami toho bylo vskutku požehnaně.

A s radostí mohu oznámit, že onen horký punč neměl žádné neblahé následky. Jedinou újmu utrpěla Chatterjeeho důstojnost – a to po jeho krátkém působení v roli Hariho přímého nadřízeného.

Takže, to by byl náš malý strašidelný příběh na Halloween. Doufám, že u vás doma vám dělají starosti jen ti duchové, kteří vám zrovna létají z polic. A protože se kvapem blíží i Vánoce, mrkněte níže na novinky a speciální nabídky.

Přeji vám opravdu strašidelný víkend.

Mějte se krásně,