Zdravím z Greater Noidy v Indii.

Doufám, že se vám v obchodování daří a užíváte si období před Halloweenem. Právě jsme tu na naší pravidelné návštěvě – koná se dvakrát ročně – velkého indického veletrhu řemeslných výrobků; zítra nás čeká poslední den. Nekonečné uličky, stovky rozhovorů, staří známí, nové nápady… a ten známý pocit, že ten nejzajímavější objev na nás možná čeká právě u toho stánku, který jsme ještě nestihli navštívit. Je to skoro až pohodový závěr jednoho opravdu náročného týdne.

Minulý týden jsem vám psal o výletu lodí po Ganze, který mě vyšel na 6 pencí. Tento týden nás doprava vyšla o poznání dráž a rozhodně nebyla tak pohodová.

Podzimní veletrh v Dillí – venku je horko a klid, uvnitř horko a pořádný shon!

Ale nejdřív novinky z Bali.

Tomas a Raul jsou tam a pracují s našimi vývojáři v IT kanceláři. Děje se toho spousta a je na co se těšit. Bohužel, samotná cesta do kanceláře se teď stala samostatným, a ne zrovna snadným úkolem.

Na Bali totiž vypukl obrovský nedostatek benzinu. Podél silnic se táhnou dlouhé fronty, které často vedou k čerpacím stanicím, kde už stejně nemají co prodávat. Naši kolegové hlásí, že čekají celé hodiny – dodávky totiž narušily problémy s cisternami a špatné počasí. Situaci navíc zhoršuje panické nakupování. Úřady tvrdí, že se zásobování postupně obnovuje, ale to už říkají příliš dlouho… palivo ve skladu je vám ale k ničemu, když vaše motorka jede už jen na dobrou vůli.

Každá silnice je jednou dlouhou řadou motocyklů mířících k uzavřené čerpací stanici. Situace je velmi vážná a v tuto chvíli, kdy píši tyto řádky, není – navzdory vládním slibům – vidět žádné zlepšení. Podobné potíže jsou hlášeny i z jiných částí Indonésie. Zdá se, že jde o mnohem závažnější problém, než kolik pozornosti se mu dostává v zahraničí.

Náš tým zavedl sdílení motocyklů a práci z domova, abychom udrželi provoz v chodu. Jenže nákladní auto rozvážející zboží z domova řídit nelze. Zboží, které má dorazit do našeho skladu na Bali, tam prostě nedorazí. Můžete mít sebechytřejší software, nadšené lidi a dlouhý seznam plánů… a pak zjistíte, že všechno závisí na tom, jestli někdo někde sežene dva litry benzinu. Takhle vypadá budoucnost?

Mezitím se zde v Indii rýsuje další nedostatek. Týká se dřeva, papírování a čtyř písmen, o kterých jste pravděpodobně ještě neslyšeli: EUDR.

Jde o nařízení EU o odlesňování (EU Deforestation Regulation). Je to dobrá myšlenka s důležitým cílem: zajistit, aby evropská spotřeba nepřispívala k odlesňování. V případě dřevěných výrobků to znamená nutnost doložit legální původ a zajistit sledovatelnost až k pozemku, na kterém daný strom vyrostl. Účinnost nařízení je v současnosti stanovena na 30. prosince 2026, což znamená, že cokoli objednáme nyní, dorazí až po tomto datu. Zdá se, že zde na veletrhu si to lidé teprve začínají uvědomovat…

Jednoduše řečeno: váš malý dřevěný stojánek na vonné tyčinky bude potřebovat podrobnější „životopis“, než jaký je většina lidí schopna doložit při žádosti o hypotéku.

Na hlavním pódiu probíhají přednášky, z reproduktorů znějí různá oznámení a u stánků je slyšet spousta znepokojených rozhovorů.

Rashid, náš hlavní dodavatel stojánků na vonné tyčinky, strávil posledních šest měsíců horečnými přípravami – jak na své straně, tak u dodavatelů mangového dřeva. Prováděl zkušební nákupy surového dřeva a posílal mi balíky dokumentů ke kontrole. V každém z nich se zatím objevily nedostatky, které jsme nemohli akceptovat. Přitom je Rashid v tomto ohledu mnohem dál než většina ostatních firem na veletrhu.

Vidím však, že už je naprosto bezradný. Je to člověk, který chce vyrábět věci, zaměstnávat lidi a dodávat nám pěkné zboží. Místo toho se ale utápí v nekonečném papírování, které se váže ke každému kusu dřeva.

Objednávky dřevěných výrobků určených pro trh EU, které nyní zadáváme, musíme plánovat s ohledem na tyto požadavky. Nemůžeme čekat až na okamžik balení zboží, abychom zjistili, že stopa původu končí u konstatování: „koupili jsme to od toho chlápka, co vždycky“. Když se zdejších výrobců dřevěných řemeslných předmětů ptáme na nařízení EUDR, odpovědi sahají od „o tom jsem nikdy neslyšel“ až po „ano, samozřejmě, nám můžete věřit“.

Moc rád bych věřil. Důvěra ale bohužel není dokument, který by se dal někam nahrát.

Rashid je jedním z mála, kdo nám skutečně ukazuje, co všechno jeho práce obnáší – včetně problémů, které se nedaří vyřešit. Letos tu také chybí někteří velcí vystavovatelé, které jsme tu dříve vídali. Neznám důvody, ale kolem sortimentu ze dřeva panuje značná nejistota.

Blíží se krize v dodávkách dřeva.

Obávám se, že nás čeká nedostatek dřeva. Pokud se dodavatelům nepodaří tuto situaci zvládnout, hrozí, že nám v průběhu roku 2027 budou chybět některé krabičky či stojánky na vonné tyčinky. Někteří lidé zde mluví o tom, že by se ceny mohly zdvojnásobit. Je to sice jen odhad, nikoli oficiální oznámení cen, ale dobře to dokresluje zdejší náladu.

Ochrana lesů je důležitá. Stejně tak jsou ale důležité malé dílny a řemeslnické rodiny, které se snaží uživit, aniž by lesy ničily. Doufám, že najdeme způsob, jak ochránit obojí.

A teď zpátky k našemu příjezdu do Dillí…

Po návštěvě Kalkaty jsme zamířili do centra Dillí, kde jsme se před začátkem veletrhu setkali s dodavateli. Náš hotel se nacházel na Connaught Place. Říkal jsem si, že je to velmi výhodná poloha.

Ukázalo se však, že jsme přímo uprostřed protestní akce zvané „Šváb“. Náš řidič Uberu nás tam odmítl vzít. Po krátkém vyjednávání a příslibu finančního příplatku nakonec souhlasil, že nás doveze tak blízko, jak jen to půjde. Následovala divoká jízda směrem k centru města, které bylo čím dál více uzavíráno. Nakonec nás vysadil asi dva kilometry od hotelu, hned vedle autobusu, z něhož příslušníci bezpečnostních složek vytahovali protestující.

Je zvláštní, že navzdory všemu tomu rozruchu působila celá situace překvapivě smířlivě, ba dokonce v dobrém duchu. Zaznamenali jsme dokonce jisté pochopení ze strany příslušníků bezpečnostních složek. Bylo však těžké přesně odhadnout, co se děje, a stát tam s kufry zrovna nebylo vhodné pro vedení rozhovorů.

A tak jsme vyrazili pěšky. Čtyři cestovatelé, kteří v pětatřicetistupňovém horku vláčeli svá zavazadla kolem davů lidí a bezpečnostních kontrol, mířili k hlavním zátarasům. Rezervovali jsme si hotel v centru a dostalo se nám skutečně intenzivního zážitku. Někdo nám prozradil, že v terénu je nasazeno 45 000 příslušníků bezpečnostních složek, zatímco přes různé zátarasy proniklo „jen“ 20 000 demonstrantů. Mohu potvrdit, že obou skupin bylo víc než dost na to, aby se cesta na recepci stala neobvykle komplikovanou záležitostí.

Když jsme dorazili na místo, personál hotelu na nás hleděl s úžasem. Téměř nikomu z jejich kolegů se totiž nepodařilo do práce dostat.

Toho večera působilo náměstí Connaught Place velmi zvláštně. Obchody byly zavřené, chyběl obvyklý ruch a najít místo, kde by se dalo najíst, byl téměř nadlidský úkol. Nakonec jsme objevili jednu otevřenou restauraci s velmi omezenou nabídkou. Po naší odpolední „výpravě“ se však „cokoliv, co je zrovna k mání“ stalo naším nejoblíbenějším jídlem.

Tak takový byl náš týden. Zatímco náš tým na Bali hledá způsoby, jak si poradit s prázdnými čerpacími stanicemi, Rašíd se zde snaží dostat dřevěný popelník přes hotovou džungli papírování. A my jsme zjistili, že potvrzená rezervace hotelu ještě neznamená, že se k němu skutečně dostanete. Byl to zkrátka týden jako z pekla.

Za každým produktem, který se objeví na vašich pultech, stojí lidé, kteří řeší spoustu věcí, o nichž nemáte ani tušení. Tento týden jsem za náš tým obzvlášť vděčný.

I tak se zde dají najít krásné věci a domů si odvážíme spoustu nových nápadů. A dál pracujeme na tom, abychom k vám dostali i samotné zboží!

Mezitím se blíží Halloween a hned v závěsu za ním čekají Vánoce – i když se tváří, že ještě daleko nejsou. Doufám, že máte ve svých obchodech plno, zboží vám dorazí bez problémů a vaše vlastní dobrodružství se omezují maximálně tak na výběr nového sortimentu.

Podívejte se níže na novinky a akční nabídky. Tento týden k nám dorazila spousta nového zboží...

Srdečně zdravím z Greater Noida. Mějte se hezky a ať se daří při obchodování.